Autor: Tanuja Konečná

Životní styl dnešní doby a jeho následky

Dnešní životní styl plný spěchu, starostí, stresu a neustálých problémů poznamenává nejen životy dospělých, kteří si tyto problémy někdy i uměle vytvářejí, ale naneštěstí nejvíce poznamenává mladou generaci. Vše co se odehrává ve světě dospělých, děti vnímají mnohem intenzivněji, než si dokážeme představit. Na dětech se to potom projevuje ve formě psychických a emočních problémů, depresí a úzkostí, nesoustředěností. Děti jsou uplakané, trápí je bolesti hlavy nebo bříška, jsou neposedné a roztěkané, jsou nejisté a ztrácejí sebedůvěru. Toto je ovšem jen jedna strana mince moderního stylu života. Je tu i druhá strana, na které jsou děti, ale nejen ony, otroky automobilů, počítačových her, internetu, televizních pořadů a mobilních telefonů. V zajetí „technického pokroku“ nejenže ztrácejí schopnosti vidět to krásné kolem sebe, objevovat sami sebe, pěstovat a rozvíjet své schopnosti a svou fantazii, ale také se nedostatečně pohybují, jejich těla slábnou, ztrácejí svou přirozenou pružnost a ohebnost.

Mohlo by se zdát, že ze světa problémů a stresu na straně jedné a pohodlí a lenosti na straně druhé, není úniku. Není to pravda. Mince má sice jen dvě strany, hlavu nebo orla, ale má také hranu, po které ji můžeme rozkutálet a posunout dopředu. Pokud ovšem v životě jdeme po straně mince, na jejíž hraně se my buď otočíme, nebo celou minci obrátíme, budeme se posunovat velice pomalu, nebo chodit v kruzích. Nikdy nezjistíme, co se může stát, když minci postavíme na hranu a začneme se po ní posouvat vpřed. Nikdy se nedozvíme, co nás čeká v cíli. Místo mince si můžeme přestavit kolo, které se nerozjede, pokud ho položíme, musíme ho postavit.

Kráčet po hraně jistě není jednoduché, ale také to není nemožné. Chce to velkou dávku jistoty a sebekontroly, trpělivosti a disciplíny, abychom nespadli na stranu stresu ani nesklouzli na stranu pohodlí.

Postupně se na hraně naučíme rovnovážnosti a vyváženosti, abychom šli zpříma, pevně a přesto uvolněně. Naučíme se koncentraci a soustředěnosti, abychom sledovali neúnavně naši cestu. Naučíme se poslouchat své vlastní tělo, abychom šli svým vlastním tempem. Naučíme se nezastavovat a neohlížet se, abychom neznejistěli a nespadli. Naučíme se nedohánět ostatní, abychom se nezadýchali nebo nezranili. Naučíme se neposuzovat a nesrovnávat, protože jdeme po cestě, která je určená jenom pro nás.

Pro každého je určena jiná cesta, někdy vyšlapanější, ale možná se spoustou zatáček a křižovatek, jindy možná přímá, ale plná sněhových závějí, nebo možná kamenitá a nerovná, kopcovitá a bahnitá. Ale jak není jednoduché procházet se hlubokým lesem, kde se musíme vyhýbat hustým větvím, stejně tak nebude jednoduché jít po cestě zalité sluncem, kde zpívají slavíci a stromy kvetoucí do krásy odvádějí naši pozornost od cíle.

Ať už je pro nás předurčena jakákoli cesta, pokud máme dostatečné množství víry, píle, trpělivosti, sebekázně, disciplíny a soustředěnosti, pokud si pěstujeme soucit a zájem, schopnost naslouchat, vnímat a porozumět, raději povzbudit a nezranit, jinými slovy, pokud nám na cestě pomáhá jóga, potom se cesta pro nás předurčená, ať už jakkoli hrbolatá, stane mnohem schůdnější a přístupnější. Dosáhneme-li vnitřní spokojenosti a naučíme-li se usmívat za jakýchkoli okolností, zjistíme, že úsměv je tou nejjednodušší věcí, kterou můžeme druhým nabídnout. Úsměv překonává překážky. Úsměv dokáže odzbrojit. Úsměv pomáhá nám i ostatním. Úsměv otevírá zámky srdcí. Úsměv nic nestojí, a přesto je k nezaplacení.

Jak tedy začít?

„Nesnaž se změnit svět, neuspěješ. Změň sám sebe. Hle, svět je změněn, změněn navždy“. Sri Chinmoy

My dospělí nacházíme svou vlastní cestu pomocí našich vlastních zkušeností, zážitků a klopýtnutí. Kráčíme po minci a postupně si uvědomujeme, že minci je třeba postavit, kruh roztočit a kolo rozjet, abychom se posunuli o kus dál. Hledáme a blíže ke svému cíli se dostáváme četbou a studiem duchovní literatury, zamýšlením se nad sebou samými, prací se svým tělem, myšlenkami, emocemi, energií. Stále blíže ke své duši přicházíme naší pílí a vytrvalostí. K poznání nakonec dojdeme nalezením své vlastní existence a ztotožněním se se svým pravým „Já“. Abychom tohoto dosáhli, musíme milovat, být oddaní svému cíli a s odevzdáním přijmout vše, s čím se setkáme na naší cestě.

Na rozdíl od nás dospělých, kniha mladého života se teprve začíná psát. Jistě je lepší novou knihu s čistými stránkami začít psát krasopisným písmem bez kaněk a škrtanců. Proto je nejlepší začít vytvářet vztah a uvědomění si nás samotných již od dětství. Děti přijímají vše, co přijde s otevřeným srdcem a otevřenou náručí. Nepotřebují složitá vysvětlení ani je nezajímá, co si o nich myslí ostatní. Jsou spontánní a bezprostřední. To ovšem netrvá dlouho, velmi brzy se na jejich otevřená srdce začne „nabalovat“ vše co na cestě potkají. A v knize se objeví první kaňky. Jóga dětem umožní znovuobjevit svůj vlastní vnitřní svět, začnou sledovat své pocity myšlenky a vytvářet si sny. Děti, které jsou vyrovnané, nechybí jim zdravá sebedůvěra a jsou dostatečně vnímavé, jistě budou mít mnohem méně problémů ve svém budoucím životě. Ať už se jedná o vlastní začlenění do společnosti, přijetí okolí nebo řešení problémů, děti které se naučí přijmout sami sebe, ocenit kým opravdu jsou, se jistě lépe začlení do společnosti, stanou se laskavějšími k druhým, budou mít více pochopení a dokážou lépe vyjádřit své pocity.

Když děti učíme matematiku, zeměpis nebo jazyky, obracíme jejich pozornost ven, do vnějšího světa, do knih a učíme je používat mysl. Při studiu jógy nebo vnitřního života učíme děti obracet pozornost sami k sobě, najít si spojení se svým vnitřním já, učíme je se dívat dovnitř, sledovat své pocity, cítit své srdce a najít svou duši, najít mír, moudrost a ty lepší, vznešené vlastnosti samy v sobě. Jóga pomáhá dětem se spojit se svým zdrojem.

Spojit se se svým vlastním zdrojem – to přesně je cílem cesty každého z nás. Při tomto hledání sebe sama se nám jóga může stát tím nejlepším společníkem. Když s dětmi začneme od nejútlejšího věku, tak pomocí příběhů a říkanek provázených cvičením se děti seznámí s jógou. Naučí se mít radost z pohybu, vnímat své vlastní tělo. Pomocí jednoduchých dechových technik se naučí uvědomovat si svůj dech a pomocí krátkých koncentračních cvičení se začnou více a více přibližovat své duši. Díky jógovým cvičením se naučí soustředit a samostatně uvažovat, utvářet si svůj vlastní názor. Jóga prováděná ve skupině a jógové hry je naučí spolupráci, porozumění a přátelství. Nenásilnost jógy je naučí naslouchat požadavkům svého vlastního těla a porozumět a soucítit s ostatními.

Veršovaná jóga od A do Z

Jako ukázka pro cvičení s dětmi je k práci přiložena „Veršovaná jóga od A do Z“. Veršovaná jóga od A do Z je určena pro děti, mladší žáky, starší žáky a vůbec pro všechny děti i dospělé, kteří si ještě nebo stále rádi hrají a mají rádi básničky i abecedu. Nejmladší děti provázíme příběhem a hrajeme si se zvířátky, u starších dětí je to hra s písmeny a abecedou, u nejstarších dětí je to správné, dokonalé provedení pozic pod určitým písmenem.

S veršovanou jógou se dá hrát spousta her, vyprávět příběhy, učit se s ní, vymýšlet, představovat si, kamarádit se, i správně dýchat, být spolu, cvičit a smát se. A při tom všem pro sebe dělat ohromně moc dobrého a užitečného.

Cvičení ásan a děti

Děti se nejlépe učí, nejlépe vnímají a nejvíce si zapamatují, pokud se pro ně učení stane hrou. Stejně je to také u cvičení jógy. U cvičení s dětmi setrváváme v pozicích kratší dobu. Cvičení by pro ně mělo být vždy příjemné. Připomínáme jim pomalý pohyb, kontrolovaný dech nosem, uvolnění při setrvání v pozici. Starším dětem můžeme vysvětlit, jak u cvičení ásan pracuje tělo a mysl společně, aby vytvořily sílu, flexibilitu, vyrovnanost a koncentraci, aby vnitřní orgány byly zdravé, svaly a kosti posílily a klouby, vazy a šlachy byly ohebnější. Stabilitu a vyrovnanost u dětí vytvoříme rovnováhou mezi uklidňujícími a aktivujícími pozicemi. Děti je důležité povzbuzovat a vysvětlit jim, že náročnější pozice, které se jim na začátku zdají složité, se s pokračujícím cvičením, pílí a vytrvalostí stanou jednoduchými. Děti nenapomínáme a raději je povzbudíme, mladší děti pohlazením, starší slovem, úsměvem a porozuměním. Necháme děti se zasmát. Při relaxaci navodíme pocit uvolnění představou nebo příběhem, děti tím zaujmeme a nebudou jim utíkat myšlenky. Jóga by se pro ně měla stát hlavně příjemným potěšením a také radostí, do hodin jógy potom budou chodit s nadšením a rádi si zacvičí i doma.

Hry, cvičení ve skupině a děti

Děti na rozdíl od dospělých rádi cvičí ve skupině, hrají hry, u kterých se odreagují a zasmějí. Spolupráce učí děti navzájem si pomáhat, neposuzovat, vytvářet něco společně a sladit se s kolektivem. Pochopí, že nikdo není „dokonalý“ a že každý se narodil s jinými dispozicemi, jinou ohebností, pružností i přirozenou silou. Od kamaráda můžou také zjistit, že s pílí a vytrvalostí mohou dosáhnout lepší stability, síly nebo ohebnosti. Naučí se pomáhat si a porozumět jeden druhému. Děti se naučí, že nejdůležitější není vyhrát a být nejlepší, ale zapojit se a zasmát se. S kamarády dosáhnou za pomocí her s jógou dobrého pocitu.

Příklady her:

• Tiché, dechové hry uvedeny níže.

• Hry kdy všechny děti společně svými těly něco vytvoří, například si děti lehnou do kruhu hlavami k sobě a všechny najednou zacvičí pozici kobry, tím vytvoří krásnou smějící se slunečnici.

• Hry, u kterých se procvičuje dětská kuráž, bystrost, rychlost, koncentrace a rovnovážnost. Například všechny děti stojí u zdi a jedno vybrané dítě je na druhé straně místnosti otočené zády k ostatním. Děti se pomalu snaží připlížit k vybranému dítěti, které se však může kdykoli znenadání otočit a všichni ostatní v tu chvíli musí „zamrznout“ v pozici stromu (mladší děti s nohou zvednutou). Kdo je přistihnut s oběma nohama na zemi musí jít zpátky dozadu a začít znovu.

• Hry se zvířátky. Například hra fungující na stejném principu jako „kámen, nůžky, papír“. Děti se rozhodnou v tichosti, jestli zaujmou pozici lva, kobry nebo myši (poloha zbožného). Ve dvojicích se zavřenýma očima naproti sobě zaujmou pozici. Potom na povel učitele oči otevřou a uvidí, jestli vyhrály nebo prohrály. Zmije sní myš, zmije vyhrává. Myš před lvem uteče, myš vyhrává. Lev zašlápne zmiji, lev vyhrává.

Hry, které můžeme použít ve veršované józe od A do Z:

• Písmena mohou být na kartičkách a každé dítě si jedno vybere a zacvičí.

• Vymyslíme slovo a potom si ho „zacvičíme“.

• Hra na abecedu. Jeden opakuje v duchu abecedu, než řekneme: „stop“. Potom zacvičíme písmeno, ke kterému jsme došli.

• Hra na učitele. Dítě si vybere nebo vylosuje kartičku s písmenem, přednese pozici a naučí ji ostatní zacvičit.

• Hry kdy všechny děti společně něco vytvoří. Například: spousta leknínů v kruhu vytvoří velký leknín, synchronizované orání pluhem vytvoří pole plné vlčích máků sklánějících se před větrem.

• Hry uvedené výše v příkladech her: hra se zvířátky; hra na stromy, kdy stromy mohou nahradit plameňáci v ZOO nebo baletky cvičící holubici.

• Hra nebo cvičení ve skupině může vzniknout z písmene „I“ inspirace.

Vědomý dech a děti

Účinky správného, vědomého dechu pocítíme nejen na fyzické úrovni, ale také na psychické a emocionální úrovni. Učíme-li děti již od samého počátku správně a kontrolovaně dýchat, uvědomovat si svůj dech a ukážeme-li jim, co dech dokáže, postupně děti „na vlastní kůži“ s vlastním dechem zjistí, například o kolik dál zaběhnou, aniž by se zadýchaly, jak moc jim vědomý dech pomáhá se utišit před zkouškou, když mají strach se vyjádřit nebo se rozzlobí. Postupně se naučí používat dech pro ztišení mysli, uklidnění nebo naopak pro rozproudění energie a probuzení. Nejdříve však musíme dech přestat brát jako samozřejmost. Tím si dech začneme uvědomovat a postupně se s ním naučíme pracovat. Při cvičení ásan je vědomý dech nutností. Dětská jóga, jako každá jóga, ovšem musí být nenásilná, a také hravá. Správný dech dětem připomínáme a pomalu jim návyk správného dýchání vštěpujeme do paměti.

Příklady, jak vést děti k vědomému dýchání:

• Naučme se vědomě dýchat: Sedněme si na podlahu se zkříženýma nohama a s rovnými zády. Zavřeme oči a dýchejme. Soustřeďme se na každý nádech a na každý výdech. S každým dechem získáváme novou energii a pomocí dechu se nám čistí a obohacuje krev v těle. Dech je přirozený. Dech nám dává život. Dýchejme s radostí a poděkujme dechu: „Děkuji ti, dechu“.

Můžeme hrát různé hry zaměřené na dech:

• Jedno dítě si lehne do pozice zajíčka a ostatní děti mu dají ruce na záda a pozorují, jak záda dýchají.

• Děti utvoří „schody“ nebo „domino“. Lehnou si a jeden druhému položí hlavu na bříško. Dýchají, zvedají svoje bříško a kamarádovu hlavu.

• Děti si sednou ve dvojicích zádama k sobě, tak aby se celými zády i hlavou dotýkaly. Dýchají a pozorují dech jeden druhého, pokusí se dech sladit.

Pozice, které cvičí vědomý dech ve veršované józe od A do Z:

• Anděl, čmelák, kočka na farmě, hvězda, chůze na měsíci, nafukovat balónek, Óm, orat pluhem, užovka a v ZOO tygr a každá pozice, u které při jejím provádění na dech upozorníme.

Vizualizace, koncentrace, meditace a děti

Děti jsou plné života, jsou neposedné, rozběhané, chvíli si hrají s plyšovým medvídkem a potom zase s panenkou nebo autíčkem. Musíme je motivovat a vymýšlet jim různé hry a činnosti, které je zaujmou na delší dobu. U starších dětí je to podobné. Mnohokrát nedokáží udržet pozornost, ve škole, šoupají nohama, hrají si s perem, vyrušují, jsou neposedné. Pokud u dětí budeme pěstovat koncentraci, jednoduchými cvičeními je naučíme se lépe soustředit, více si pamatovat a dokázat rychle a správně reagovat, v nesnázích se stanou trpělivější.

Děti mají ohromnou fantazii, proto pěstování představivosti neboli vizualizace u dětí je nesmírně důležité. Děti se naučí pracovat s představivostí a objeví „sílu“ vizualizace. Této schopnosti, vidět věci svým vnitřním okem, mohou využít a dosáhnout s ní jakýchkoli cílů, dosáhnout svých snů. Může jim také napomoci při řešení problémů a různých životních situací.

Koncentrační a vizualizační cvičení jsou také správným začátkem pro vstup do meditace.

My dospělí, kteří jsme již zkoušeli meditovat, moc dobře víme, že to není jednoduché, musíme cvičit koncentraci, správný dech, rovně sedět a navíc na nic nemyslet. Jak bychom potom mohli očekávat, že dětem to půjde hned.

Co je vlastně meditace?

• Hluboko uvnitř každého z nás je místo, kde žije naše skutečné „já“. Je to místo, na které ukážeme, když řekneme: „já“. Když vstoupíme do tohoto speciálního místa a budeme jen se sebou samými, budeme meditovat. Meditace znamená úplné stišení mysli, abychom slyšeli vesmír k nám promlouvat. Při meditaci odejdou neradostné, špatné a nepříjemné myšlenky a pocity. V meditaci ucítíme lásku, kterou jsme. Meditace nám dovoluje ucítit radost uvnitř našeho srdce. V meditaci vidíme záři a světlo. Meditací se stáváme mírem a harmonií.

Po určité době pravidelného cvičení meditace, si každý na meditaci vytvoří jiný názor. Jedno je ale jisté. Pomocí meditace získáme radost, budeme se cítit míruplnější, spokojenější, přátelštější a ochotnější. Všechny tyto dobré vlastnosti se v nás začnou více a více projevovat i navenek. Tyto pozitivní vlastnosti jsou naším pravým „Já“.

Příklady koncentračních, vizualizačních a meditačních cvičení pro děti:

• cvičení v kapitole Vědomý dech a děti

• Neviditelné srdce: Představme si to speciální místo uprostřed naší hrudi. Toto místo je plné míru a lásky. Je to naše neviditelné srdce. Toto srdce není fyzické srdce, které bije a pumpuje krev do našeho těla. Je to místo, na které ukážeme, když říkáme „Já“. Srdce, které cítí a má rádo. Naše neviditelné srdce je místo, kam můžeme vstoupit a cítit spojení s celým světem – s lidmi, zvířaty, rostlinami i mořem a horou. Pojďme zavřít oči na několik minut a pokusme se cítit naše neviditelné srdce a vstoupit do něj.

• Nebe: Zavřeme oči a představíme si nebe, jakékoli nebe, může být plné hvězd nebo modré s plujícím obláčkem. Tak velké je to nebe, tak rozlehlé, nikde nezačíná a nikde nekončí. Nyní se nadechneme a s naším nádechem si představíme, že se rozprostíráme a začínáme se vznášet, stáváme se lehčími a lehčími a rozlehlejšími a rozlehlejšími, jako nebe. Jaký je to pocit, být tak lehkým a velkým jako nebe? Zůstaneme nebem, jak dlouho chceme, potom se vrátíme zpět do naší normální velikosti. Uvědomíme si své tělo a otevřeme oči.

• Radost: Pojďme si představit, že děláme svou oblíbenou činnost. Balet nebo fotbal, lyžujeme nebo tančíme. Jak se při tom cítíme? Představíme si, že to co děláme, děláme na plno. Představíme si každičký pohyb a každou věc, kterou musíme udělat, abychom byli nejlepší. V mysli si uvědomíme každý malý detail, jak se každá část našeho těla pohybuje. Naše tělo i mysl pracuje v harmonii. Vše jde hladce a lehce, vše se děje téměř samo, s velmi malým úsilím. Jsme šťastni, máme velkou radost, protože vše se děje přesně tak, jak má.

• Poslouchejme ticho: S očima zavřenýma v tiché místnosti si uvědomíme ticho. Uvědomíme si, jestli je místnost úplně tichá a jak se cítíme bez zvuků kolem sebe.

• Koncentrace na květinu, kamínek nebo plamen svíčky: Nejdříve si tiše sedneme a se zavřenýma očima si uvědomíme svůj dech a ticho kolem. Po chvíli otevřeme oči a soustředíme se na květinu, kamínek nebo plamen svíčky plápolající před námi. Pokusíme se na nic jiného nemyslet, vše co existuje je pouze tato květina, kamínek nebo plamínek. Pokud objevíme, že nás ta uličnice mysl neposlouchá a začne nás pošťuchovat jinými myšlenkami, vrátíme se zpátky ke květině nebo svíčce.

Po dokončení koncentračního nebo vizualizačního cvičení si děti mohou zážitek nakreslit nebo popsat pocity, které měly.

Pozice, které cvičí koncentraci nebo vizualizaci ve veršované józe od A do Z:

• Pták, vrána, grizzly, leknín, u baletky holubička, v ZOO plameňák (strom).

• Cvičení s dechem: nafukovat balónek, v ZOO hathéna tygr.

• Vizualizace, představivost: písmeno „I“ Inspirace, písmeno „Č“.

„Každé dítě je jako diamant.

Překrásné, zářivé, mnohotvaré, k nezaplacení.

Stejně jako diamant je každé dítě tím nejvzácnějším darem.

Každé má diamantové srdce a diamantovou mysl,

čirou a jiskřivou, jedinečně velkolepou.“

Marsha Wenig